Historie zámku Neuschwanstein

Ceny, otevírací doba a pravidla ověřeny na oficiálních stránkách Bavorské správy zámků a Ticket Center Hohenschwangau. Rozhodující je vždy rezervační stránka.

Zámek Neuschwanstein není středověký hrad, ale sen devatenáctého století: chtěl ho Ludvík II. Bavorský ve třiadvaceti letech, zaplatil ho z vlastní kapsy a z půjček, bydlel v něm něco přes pět měsíců a zemřel dřív, než byl dostavěný. Šest týdnů po jeho smrti už byl otevřený platícím návštěvníkům. Od té doby jím prošlo víc než 61 milionů lidí.

Král, skladatel a dvě zříceniny

Ludvík vyrůstal v Hohenschwangau, novogotickém zámku, který jeho otec Maxmilián II. přestavěl ze zříceniny Schwansteinu a vyzdobil freskami s labutím rytířem. Na trůn nastoupil v roce 1864 v osmnácti letech, povolal do Mnichova Richarda Wagnera a zaplatil jeho dluhy. O dva roky později prohrálo Bavorsko válku s Pruskem a král, zbavený skutečné moci, se uchýlil ke stavebním projektům. V roce 1868 napsal Wagnerovi, že chce na zřícenině Vorderhohenschwangau postavit nový hrad „v pravém stylu starých německých rytířských hradů“, se sály podle Tannhäusera a Lohengrina. První návrh nenakreslil architekt, ale dvorní jevištní výtvarník Christian Jank; architekti Eduard Riedel, pak Georg von Dollmann a Julius Hofmann ho převedli do kamene.

Stavba: 1869–1892

Obě zříceniny byly odstřeleny a skála snížena o osm metrů. Základní kámen byl položen 5. září 1869; palác, hlavní budova, dostal střechu v roce 1880 a v roce 1884 se král nastěhoval do pokojů, které ještě voněly barvou. Na stavbě pracovalo přes dvě stě lidí, v některých obdobích tři sta, a Bavorsko ji sledovalo se směsí hrdosti a zděšení nad výdaji. V době Ludvíkovy smrti bylo hotovo jen asi patnáct místností z více než dvou set plánovaných; devadesátimetrová hlavní věž uprostřed nádvoří, kaple ani visuté zahrady nikdy nevznikly. Práce skončily v roce 1892 a čtvercová věž byla dokončena ve zjednodušené podobě.

Uvnitř snu

Trůnní sál přes dvě patra je byzantská bazilika: mozaiková podlaha ze dvou milionů kamínků, zlacená apsida se šesti svatými králi a korunový lustr o váze čtyř tun. Trůn ze zlata a slonoviny nebyl nikdy vyroben. Sál pěvců v nejvyšším patře přebírá slavnostní sál hradu Wartburg a vypráví ságu o Parsifalovi; za králova života se v něm nekonal jediný koncert, první byl až v roce 1933. Za romantikou se skrývá technicky moderní dům: teplovzdušné ústřední topení, tlaková voda ve všech patrech z pramene o 200 metrů výš, automatické splachování, telefon, elektrické zvonky a v kuchyni rožeň poháněný teplem z ohniště. Od roku 1886 za to návštěvníci platí: královy dluhy byly ze vstupného splaceny do roku 1899.

Jméno, Disney a UNESCO

Ludvík mu říkal „Neue Burg Hohenschwangau“; Neuschwanstein, „nový labutí kámen“, je jméno dané až po jeho smrti. Za druhé světové války sloužil zámek jako sklad uměleckých děl uloupených nacisty ve Francii a v roce 1945 ho vyklidili Monuments Men. V roce 1955 si ho Walt Disney vzal za vzor pro zámek Šípkové Růženky v Disneylandu a od té doby je to „pohádkový zámek“ par excellence. 12. července 2025 zapsal Výbor pro světové dědictví „Paláce krále Ludvíka II. Bavorského“, tedy Neuschwanstein, Linderhof, Herrenchiemsee a Královský dům na Schachenu, na seznam UNESCO. Dnes zámek přijme asi 1,4 milionu návštěvníků ročně, v létě až 6 000 denně. Zápis na seznam UNESCO nic nezměnil na pravidlech návštěvy, zato zesílil tlak na kapacitu: počet prohlídek za den je omezený ochranou interiérů, a proto se vstupenky neprodávají ve větším množství, i když zájem roste.

Co z Ludvíkovy doby zůstalo

Na rozdíl od mnoha evropských zámků Neuschwanstein nikdy nevyhořel, nebyl vydrancován ani přestavěn: interiéry, které vidíte, jsou původní z let 1880–1886, včetně textilií, maleb a řezbářské práce. Správa zámků je od devadesátých let postupně restauruje, a tak bývají některé sály dočasně zahalené lešením; prohlídková trasa ale zůstává stejná. Vnější fasáda z vápence, který se časem špiní, prochází čištěním po etapách, proto může být část zámku na fotkách zakrytá.

Ludvík II. v sedmi datech

Rok	Událost
1845	narodil se 25. srpna na zámku Nymphenburg v Mnichově
1864	v osmnácti letech se stal bavorským králem; pozval Wagnera do Mnichova
1866	Bavorsko prohrálo válku s Pruskem: král se stáhl z politiky
1869	základní kámen Neuschwansteinu; v témže roce začíná Linderhof
1878	začíná stavba Herrenchiemsee, bavorského Versailles
1886	9. června prohlášen za nesvéprávného, převezen do Bergu, 13. června nalezen mrtvý ve Starnberském jezeře
1886	1. srpna se Neuschwanstein otevírá návštěvníkům

Ostatní zámky Ludvíka II.

Neuschwanstein je nejslavnější, ale ne jediný. Linderhof v údolí Graswang u Oberammergau, asi 45 km odtud, je jediný zámek, který Ludvík dokončil a v němž skutečně žil: malá rokoková vila s Venušinou jeskyní, umělou krápníkovou jeskyní s jezírkem a elektrickým osvětlením, jednou z prvních elektráren v Bavorsku. Herrenchiemsee na ostrově v jezeře Chiemsee začal v roce 1878 jako kopie Versailles na počest Ludvíka XIV.; hotové je jen hlavní křídlo se zrcadlovou galerií, delší než ta francouzská. Královský dům na Schachenu nad Garmischem je horská chata se švýcarskou fasádou a tureckým sálem uvnitř, dostupná jen pěšky po několikahodinovém výstupu. Všechny čtyři stavby tvoří od roku 2025 společný zápis UNESCO; tři zámky se dají spojit do jedné cesty a mnoho výletů z Mnichova spojuje Neuschwanstein a Linderhof v jednom dni.

Časté otázky k historii